Duše

Jsi ten,
kdo hvězdy vidí,
maluje sny na obálky
knih s tvářemi lidí
a nevidí kruté války.
Nevidí a necítí kouř.
Ani bouře.
Ale jen sní i žije,
ikdyž je třeba hůře.

Vítr čechrá Ikarovy vlasy
křídla plují, stoupá výš.
Ale vosk se rozpouští…
„Můj synu, leť níž!“
Neposlechne a padá.
Jeho tělo skryjí jen řasy.
Roztroušená péra po hladině.

Víc než vlastnit.
Víc než darovat.
V labyrintu života
jít a držet nit.
Osud si asi nezměníme,
ale duši také nezlomíme.
Jsi pořád jen ten,
kdo žije i sní,
miluje a vidí.