POESIE

(když to četl můj brácha, myslel si, že se verše vztahují k nám dvěma – ne, to ne, sic je také o dvou nerozlučných bytostech, sourozencích, které pojí ono nevyslovené, ale jejich cesta je jiná)   

Bratři (příběh, který bude mít pokračování)

Narodili se dva,
on a já.
Byli jiní,
a přesto stejní.
Rostli, zráli,
spolu si hráli,
běhali i létali,
po mořích se plavili.
Však nejen po vodě.
Pluli větrem, mraky,
smáli se svobodně,
a svými zraky
viděli podobně.
Tanec hvězd.
Zařící sluneční vůz.
Titánovu pěst.
I Helikón, sídlo múz.

A přesto,
byli jiní.

Vyrostli, dozráli,
do světa se vydali.
Šli.
Putovali.
A pak…
Jeden z nich se ztratil.
Zmizel.

Druhý stál, čekal
a do propasti volal,
ale bratr se neozval.

Zoufalství, beznaděj,
co bude dál?

Uplynul už čas,
když usínal.

Má příběh konec?
Či začátek?

 

 

 

Sdílejte prosím, pokud se vám má tvorba líbí.
Share on facebook
Facebook
0
Share on google
Google
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
Linkedin
0