Mé babičce na památku

Co když větve opadají?
Co když kůra oschne?
Co když kvítky povadají?
Kdo si ji poslechne?

Vítr?
Ten už spí.
Vážka?
Sice bdí,
však neslyší.
Déšť?
Odchází do zátiší.
Proč?
Srdce ještě tlouklo.

A co když tančí,
malé vlče?
Co to jenom značí?
Že srdce tluče?

Slzy?
Oschly na tváři.
Vlasy?
Jiskřičkami nezáří.
Ruce?
Klesly k boku.
Oči?
Znavené rok od roku.

Ano, že srdce tluče,
že srdce tluče,
do těla i duše.
Sbohem, babi
ať jsi kde jsi,
víme, že jsi s námi.