Náš cíl byl jasný. Vypravíme se do Kalifornie, kde začneme západním pobřežím mezi Los Angeles, San Diegem, vrhneme se do pouští, abychom následně pomyslným obloukem procestovali Arizonu, Nevadu, včetně Navaja, a dorazili zpátky ke Kalifornskému pobřežnímu pásmu. Co se stihne, to se prozkoumá. Co ne, na to bude příležitost třeba někdy v budoucnu. Především však, celou cestu jsme naplánovali na pohodu s chutí poznat zase jiné dobrodružství. Tentokrát v krajích, kde se proháněla stáda bizonů a mustangů, a jež i přes nucenou akulturaci zůstanou domovem původních obyvatel. Indiánů.
A je to tu. Po přeletu s letadly KLM (s přestupem v Amsterdamu) jsme dorazili na jaře 2017 na mezinárodní letiště nacházející se u Los Angeles. Ve městě andělů jsme se však nezdrželi dlouho. Hned po příletu jsme si v rámci integrované dopravy našli bus a dojeli do půjčovny aut. Potřebovali jsme rychlého oře s povahou dobrodruha. A dostalo se nám…. trochu jiného vraníka, avšak jak se později na cestách ukázalo, spolehlivého a odvážného.
Naložili jsme krosny, zapnuli GPS navigaci a už nás tu nic nedrželo. Mohli jsme vyjet. Pokud jde o město, chtěli jsme se zde zastavit ještě na konci naší výpravy. Teď jsme však uháněli po silnicích směřujících k pobřeží, k přímořské rezervaci Laguna beach. Večer byl na spadnutí, stmívat se bude tak do necelé hodiny a chtěli jsme nalézt místo vhodné k přenocování. Optimálně v kempu sítě Koa. Napříč USA naleznete asi 500 kempovacích míst nesoucí tento název. Jsou dobře situované na zastavení pro znavené cestovatele, kteří potřebují jen přenocovat na jednu noc, stejně tak i pro výletníky hledající na pár dní dočasnou základnu, ze které budou podnikat výpravy po okolí.
Většina kempů je zásobena zdrojem pitné vody, naleznete tam též přírodní WC, rovné plácky na postavení stanu a v některých máte i k dispozici elektrické zásuvky. Inu, pro zálesáka zbytečnost, ovšem někdy člověk přivítá možnost dobití té malé příšerky s GPS s otevřenou náručí. Zvláště víte-li, že se budete několik dní pohybovat mimo lidské příbytky. A v tomto se dostávám k nejdůležitější položce, kterou byste na cestách neměli opomíjet. Pitná voda. Kalifornie je mj. složená se suchých oblastí. Mohavská poušť, pouštní ekosystém s rezervací Joshua, Sonorská poušť, ve všech zmíněných oblastech si můžete být jistí, že vás čeká (a v létě umocněné) pěkně horké cestování. My se zásobili vodou formou cca 3-4 litrových barelů z obchodního domu v San Diegu. Ale předbíhám. Když jsme dorazili do Laguna Beach, zjistili jsme, že zdejší kemp je zrovna zavřený a v okolí jsme marně pátrali po nějakém útočišti. Navíc kraj začala halit tma. Na jednom kopečku u vstupu do rezervace jsme potkali sympatickou rangerku. Asi jsme působili dost zmateně a zoufale, že se rozhodla nám nabídnout přenocovat na tzv. nouzovém nocovišti. Byl to malý plácek u cesty směřující do nitra zdejší rezervace. Domluvili jsme se, že zde přenocujeme a nejpozději do 9. hodiny místo opustíme. To nebude žádný problém. Stejně počítám, že vstaneme brzy za úsvitu a vydáme se hned dále. Když už kluci ve stanu spali, ještě jsem si v hlavě promítal plán na další dny a v tom jsem zaslechl vytí kojotů. Alespoň myslím, že to byli kojoti. Tak či tak, bylo to něco úžasného. Vlka jsem už slyšel výt na živo, ale tohle bylo jiné.
Následujícího dne jsme se přesunuli k pobřeží a obdivovali místa, jež se také stala filmovými kulisami. Útesy, laguna, po kamenech lezoucí malí krabi, tajemná jeskyně, divoká příroda, ale o kus dál také restaurace na restauraci, ubytovny pro turisty a známky toho, že člověk se dostane prakticky všude. V ten den se splnil sen bratra, když uviděl na vlastní oči chřestýše ve volné přírodě. Ať už to byl on či ona, byl pěkně vypasený. Asi zrovna po vydatné hostině.
Pokračovali jsme do San Diega, kde jsme se rozdělili. Bratr se vydal za svojí ženou, která se zrovna zúčastnila mezinárodní konference. A já s kamarádem vyhledal malý útulný hostel cca 10 minut pěšky od pobřeží. Dostali jsme malý pokoj, jenž jsme sdíleli s fajn chlapíkem Bobem. No a bohužel i s nezvanými štěnicemi. Já měl štěstí, kamarád ne. Nastěhovali se mu na záda, jak začal zjišťovat až v následujících dnech. Nakonec se jim stala osudná naše cesta v horách před Grand Canyonem. Zima jim nesvědčí. A v jednom kempu Koa jsme využili možnosti pračky, čili kamarádovo oblečení prošlo kompletní očistou.
Vrátím se ještě na skok k San Diegu. Co jsem měl možnost porovnat, přišlo mi mnohem hezčí, zajímavější a po stránce kulinářských a vůbec kulturně obohacujících zážitků bohatší, nežli Los Angeles. V San Diegu potkáváte pestrou skladbu různých národů, chvíli se touláte asijskými uličkami, za chvíli na vás dýchne trh ve stylu indiánsko-mexické kultury, zastavíte se v misii, jež se stala inspirací Johnstonu Mcculleymu pro vznik hrdiny Zorro a za chvíli se procházíte po nábřeží a přístavu lemujícího jak letadlovou loď, ponorku, tak i různé historické plachetnice. Nestačíte se rozhlížet a kochat tou rozmanitostí, kolem vás projde pán s papouškem na rameni a za chviličku se k vám připojí holčina provádějící po jedné z historických lodí. A když už jsme dorazili tak daleko, proč nevyužít malé expedice vydávající se pozorovat kosatky? Doporučuji vám i toto dobrodružství neopomenout. Loď nás naložila a už jsme pluli směrem k mexickým vodám. Na cestě s námi bylo pár dalších turistů, kteří se schovávali v podpalubí, zatímco my si nadšeně užívali jízdu doprovázenou poryvy větru. Rackové přelétávají všemi směry. Za bójkou se utáboří pelikán. Endorfiny ve vás vřou, když se příď nořila a zase vynořila na hladinu oceánu. A tam, dál, jsme je spatřili. Matka s mládětem pluli nějakých 30 metrů od nás. Bylo to neskutečné, krásné a vidět, jak se vynoří to monumentální tělo, na uvítanou vytryskne proud vodní fontány a navíc se k vám připojí rozdovádění delfíni v domnění, že s nima budete závodit, tohle jsou přesně ty okamžiky, jež vám zůstanou stále jasné a živé napořád.
Pokračování příště…
