Orionův pás

Malovat obraz,
spát a bdít,
po probuzení
zatoužit.
A vstát a jít,
k oknu,
vzhlédnout,
ač promoknu,
v kapičkách hvězd,
spatřit krásu krás,
když zastaví se čas,
Orionův pás.

Malovat ji,
múzu či múru,
v tesknu i radosti,
být však vzhůru.
Oči, jež mě okouzlí,
a z mé bledosti
vyléčí.
A pak vylétnu jen,
v pyžamu oblečen.
„Však jeden sen zhas.“,
zašeptal můj hlas,
„Orionův pás“.

Malovali třpyt,
malovali smích,
namalovali sen,
první sníh,
oči toho kluka,
při pohledu ven,
že obdivoval
a hvězdy miloval.
Uplynul již čas
a zešedl mu vlas?
Ano a zůstal v nás:
Orionův pás.