Hledaný a nalezený sen

 
Víš, co je sen?
A víš, co tě vábí?
Však světlo není den
a léto není babí.

Víš, co je déšť?
A víš, kdo v něm zpívá?
Nevidíš, vem to néšť,
vždyť srdce tvé se dívá!

Víš co tě hřeje?
A víš, co tě hladí?
Srdce tvé okřeje
a mysl to omladí.

S posledním paprskem
světla ubývá a den mizí.
S poslední skrytou nadějí,
vzdálené, blízké i cizí,
rozcuchané vlasy vlají
a paprsek světla odchází
usínat i probouzet se steskem.

Znáš snářovu barvu očí?
A melodii jeho srdce?
A jak husté má asi obočí?
Zní jeho hlas tak měkce?

Tak co, příteli z řad.
Našel jsi svou hvězdu?
Cestoval jsi za mokřad?
Až ke královskému městu?

Znáš melodii hranou
z rosných not tkanou
na jehličí zapsanou
tóny,
které na mysl tanou?

Už rozumíš?
Tak se neboj
a běž.
Brzy zase ucítíš.