Víla Anička

„Už je tomu mnoho let
co jsem vzpomínala
na střevíčkách z pavučin
volně tancovala
na růžové záhony
zraku upínala
upínala
upínala
a usínala

Už jsou květy dávno pryč
co jsem tady sama
nucená jen tancovat
stromy, mezi váma,
zakletá a svázaná
jedna malá dáma
co usínala
usínala
až usla
usínala
usínala
až usla.“